Kostelík vydal svá tajemství
Liberec – Pavučinami pokryté dřevěné křesílko, které lze v mžiku předělat na klekátko, pohřební štíty nebo zaprášenou křížovou cestu malovanou na skleněných tabulkách a další historicky cenné předměty nalezli v útrobách kostelíku v liberecké části Horní Suchá pracovníci církve a historikové.
Předměty vytahali z půdy před čtyřmi lety a zároveň rozhodli, co se s nimi dále stane. „Věci uvnitř kostela patří církvi.Část vybavení zůstala v rukou církve a část převzalo město,“ řekl k budoucnosti předmětů arciděkan liberecký Radek Jurnečka.
Zajímavým kouskem, který kostel skrýval, je již zmíněná křížová cesta. Zvláštní je tím, že je celá namalovaná na skleněných tabulkách, a to z druhé strany, než kterou si prohlíží divák.
„Říká se tomu podmalba. Autor obrázku maloval na spodní stranu tabulky. Nejdříve nanášel černou konturu celého výjevu, pak vybarvil detaily, poté větší plochy a nakonec pozadí. Je to zcela opačný postup nanášení barev, než jaký známe z klasických malovaných obrazů,“ vysvětlil Stanislav Chlubna, designér s výtvarným vzděláním, který bydlí nedaleko kostela a pomáhal věci očistit a předběžně zdokumentovat. Z celé křížové cesty se dochovalo deset obrázků.
Kromě křížové cesty je neobvyklé i křesílko, které lze jednoduchým pohybem předělat na klekátko. Bez povšimnutí by neměl zůstat lustr, který byl ve své době ozdoben skleněnými ověsky a vzhůru se po něm šplhaly palmové ratolesti.
Odborníci našli také pomalované dřevěné desky. Jak nakonec zjistili, šlo o části dřevěného Betlému a Božího hrobu. „Boží hrob se sestavoval na Velikonoce a zobrazuje Krista v hrobě. Za válek lidé topili nebo zabedňovali čímkoli, co bylo ze dřeva, takže je dobře, že se podařilo tyto předměty uchovat,“ řekl Milan Svoboda, vedoucí katedry historie Technické univerzity v Liberci.
Na půdě kostela ležely dlouhou dobu i pohřební štíty, které lidé připevňovali k rakvím během pohřbu. „Jsou to sto dvacet až osmdesát let staré papírové cedule, většinou se jménem nebožtíka, s datem jeho narození a úmrtí a někdy také s jeho společenským postavením. Věcnou stránku tehdejší doby dokazuje fakt, že některé tabule jsou přepisovány, aby posloužily svému účelu vícekrát,“ dodal Svoboda.
Církev si ponechala křížovou cestu, sochu Božského Srdce Páně a žerdi, které sloužily k vyvěšování praporců. I ty se schovávaly v kostele sv. Vojtěcha po dlouhé roky. Jediné, co převezli odborníci již před několika lety, byly varhany. Nyní je mohou vidět návštěvníci libereckého poutního kostela Panny Marie U Obrázku.
Zbytek věcí by měl v kostele zůstat. Ale už ne zavřený na půdě, kostelíku se rýsuje světlejší budoucnost. O svatostánek, který patří městu, se starají lidé ze sdružení Spolek přátel Ostašova.
Kateřina Vodičková, upr. P. Haidlová
—————