OSTAŠOVSKÝ MASOPUST

Čas oslav (regionálně nazývaný fašank, končiny či ostatky) označuje období od Tří králů do Popeleční středy. Název Popeleční středa pochází ze zvyklosti pálit palmy či kočičky, kdy se vzniklý popel používal při bohoslužbě. Věřící jím jsou znamenáni na čele a připomínají si tak vlastní smrtelnost. Písemné doklady o masopustních oslavách spadají do 13. století, avšak kořeny fašanku můžeme najít v pohanských rituálech a slavnostech, jakými byly řecké a římské slavnosti lásky, smíru a plodnosti) a bakchanálie (oslavy k poctě boha vína a úrody Dionýsa). Příchod slunce, síly a plodnosti se náležitě vítal a předznamenal tak i tradici zvanou MASOPUST. Jak tyto oslavy probíhají?

 

Od brzkého rána se na určeném místě scházejí jednotliví členové masopustního průvodu, aby se stihli převléknout a nalíčit do konečné podoby své maškary. I když bývá složení masek v průvodu ovlivněno regionem a dobou, tradiční masky, které mají svojí symboliku a funkci, se zpravidla vyskytují v průvodu vždy. Často také muži oblékají kostýmy ženské a naopak.

Vůdčí postavou průvodu bývá tzv. Laufer, kterého představoval chytrý, pohodový a sošný mládenec. Na první pohled ho bylo možné rozpoznat díky overalu, který byl hustě pošitý pestrými odstřižky látek. Ve stejném provedení měl i špičatou čepici. Laufer popoháněl průvod práskáním biče a velel celému průvodu. Usměrňuje ho a snaží se udržet zábavu. Tato postava oficiálně žádá starostu či primátora o svolení maškarní obchůzky a domlouvá návštěvu maškar v jednotlivých staveních.

Ženich a nevěsta nesměli v průvodu chybět. Během masopustu se totiž obvykle konaly svatby. Když se nevěsta vdávala počestná, za 9 měsíců porodila dítě (do období zemědělského klidu a mohla dodržet šestinedělí, aniž by pracovala). Maškaru ženicha hrál útlý mladík jemného a tichého vystupování. Jeho protějšek – nevěsta byl chasník větší výšky i váhy náležitě vycpaný na těch správných místech. Nevěsta dělala ženichovi ostudu - jedla, pila a veselila se v každém stavení.

Nezbytnou součástí průvodu byli VOJÁCI nebo TURCI.  Turci chodívali čtyři, dva modří a dva červení. Na hlavách nosili vysoké čepice opatřené barevnými pentlemi a papírovými růžemi. Do rytmu hrané písničky měli pospolu tančit. V některých regionech brávali k tanci ženské osazenstvo domácnosti, s nimiž tančili obřadní tanec „konopnice“. Čím výše tanečnice při tomto tanci vyskočí, té výšky dosáhne konopí v nadcházející úrodě.

RAS mívá kolem pasu věnec buřtíků, lékařskou kabelu, oděv z kůží zvířat, čepec zdobený peřím. Ras býval hospodářem nebo hospodyní přivolán, aby uzdravil zvířata nebo k jejich porážce. Sbíral po vsi zaběhnuté psy a jiná zvířata. Nabízí kobylu a ptá se po stavu zvířat ve stavení.

KOBYLA byla jednou z nejčastějších postav, byť její osud o masopustu je neslavný. Během průvodu kobylku v každém stavení nabízí k prodeji ras, a když jí nikdo z hospodářů nekoupí – bývá poražena. Kobylce je před porážkou předčítán rasem nebo sudím vtipný výčet lotrovin, které během roku prováděla. Ve čtených anonymních prohřešcích bývají zahrnuty činy místních obyvatel nebo představitelů obce.

SMRTKA straší děti, asistuje během popravy kobyly, značí blížící se konec zimy.

Postava MEDVĚDa má symbolický význam. Medvědovi se přisuzovaly magické vlastnosti plodnosti, které mohly být přeneseny na ženy i celé hospodářství. Při každé zastávce si proto s medvědem musela zatancovat hospodyně či svobodná děvčata. Medvěd kolem něžného pohlaví poskakoval, strkal do nich, líbal je, válel se s nimi ve sněhu a tropil další rozvernosti. Někdy býval medvěd obalen hrachovinou a tu mu děvčata z kožichu „kradla“. Hrachovina se pak dávala do hnízda drůbeži, aby vyvedla hodně mláďat. Medvěda vodil na provaze MEDVĚDÁŘ nebo Žid.

Postava představující ŽIDa byla výtvarně velmi zajímavá. Tmavý dlouhý svrchník byl pošit pruhy látek, kůží a kožešin, peřím, penízky nebo jinými cetkami. Obličej pokrývala plstěná nebo soukenná maska s velkým zobákovitým nosem červené barvy. Maska měla velký otvor pro ústa, který byl doplněn nápadnými zuby. Na hlavě mu seděl černý klobouk opatřený ptačími křídly a peřím nebo kožešinovými ocásky. Nosíval sebou pytel s množstvím haraburdí, které nabízel po staveních nebo nabízí své služby za úplatu. Nosí ježkovici (hůl zakončenou bambulí potaženou ježčí kůží), kterou se snaží dostat dívkám pod sukně. Původně šlo o falický symbol plodnosti.

KOMINÍK nosíval do stavení štěstí, tančil s děvčaty, vymetal pece, trouby a komíny. Každého pro štěstí umazal sazemi.

CIKÁNKA čte z dlaně osud a za odměnu vyžaduje peníze. Tančí s hospodářem a všemi mládenci.

MASOPUST má pestrobarevný kostým, tančí a raduje se, na konci oslav může být také popraven.

SLAMĚNÝ - měl přinést do domu velkou úrodu. Nechával proto ve stavení nebo hospodyni klas obilí. Tančil s děvčaty a hospodyní, které občas vyválel ve sněhu. 

Průvod nejroztodivnějších masek chodí po vsi za doprovodu kapely. Pokud Laufr dohodne s hospodářem pozvání maškar do stavení (můžete si objednat!), muzikanti hrají písničku, maškary zpívají koledy a na oplátku bývají pohoštěny a dostanou výslužku. Hospodyně připravovaly sekanou pečeni, nesměla chybět pálenka na zahřátí, slanina a sladké pečivo – koblihy, trdelníky, koláče, vdolečky, bramborové šišky nebo Boží milosti. Po celodenní obchůzce průvod zakončí svou cestu na předem domluveném místě (Park u kostela), kde „porazí“ Kobylu nebo pochová basu (symbolizuje konec tanečních a hudebních veselic).

Spolek přátel Ostašova vydal trojjazyčnou brožuru o MASOPUSTU, stáhnout ve formátu pdf ji můžete ZDE


___________________________________________________________________________________
Historie masopustu:

Kdy byl u nás zaveden masopust, nevíme přesně, ale již zbožný Přemysl Otakar II ve 13. stol. vyzval řeholnice, aby se v poslední masopustní dny oděly po „světsku“ a dostatečně se nalíčily. Právě to odpovídalo karnevalovému principu zcela ovládajícímu tyto dny, kterým se stávající společenský život staví na hlavu. Platí, že vše je vzhůru nohama, v podobě hry obráceného neskutečného světa. Masopust se vyjadřuje v průvodu masek - lidí v převlecích nebo pošetilých kostýmech, přetvářejících osobu v jinak vnímanou bytost.

V našem kraji, býval masopust pravidelně realizován. Ale nemáme o něm písemné doklady. Jeho paměť se zachovala ve vzpomínkách účastníků. Nepochybujeme, že byl pořádán i v Liberci a v dalších okolních městech, českých i německých obcích. Přestože Němci rádi holdovali masopustu a v mohutných akcích ho pěstují mnohdy až v kýčovitých podobách dodnes, někdejší němečtí osídlenci Liberecka nebyli tak iniciativní. Průvodu o masopustní neděli nechyběly různé postavy a zoomorfní masky i Smrt a Čerti, Bakus, Bába s nůší atd. V Liberci býval účastníkem průvodu lišácký Reiner („Čistič“), který vymetl trouby a spižírny spoluobčanů. Touto „kradeží“ získal tučné pokrmy pro závěrečné pohoštění masek v hospodě. V Železném Brodě měli v 18. století pestře opentlené uniformy pro vystoupení čety „tureckých“ vojáků, vedených ještě okázaleji vyzdobenými „bataty“ (důstojníky) apod.

Třídenní svátek Masopust se slavil ve dny předcházející Popeleční středě, jíž začínal čtyřicetidenní půst, končící o velikonocích. Je to svátek předkřesťanský, křesťany znovu přijat a zformován podle jejich potřeb. A protože se datum oslav velikonoc měnií (výpočet data byl nakonec přijat v 6. století a vychází ze zásady slavit velikonoce po jarní rovnodennosti, v neděli po prvním jarním úplňku), je pohyblivým svátkem i Masopust.

Přípravou na oslavy býval již čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný "tučný". V mnoha usedlostech mu předcházela zabijačka a tradičním jídlem byla k obědu vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, k tomu džbán dobrého piva. Panovalo přesvědčení, že o tučný čtvrtek má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli. Po bohatém obědě se chystalo k muzice. Někdy se tancovalo i přímo na návsi, pivo teklo proudem a muzika se měla co ohánět až do rána. Také o masopustním pondělí se pokračovalo v zábavě a tanci, ale vyvrcholením masopustu bylo úterý.

Toho dne procházely venkovem průvody maškar, ve staročeských městech se hrála masopustní divadelní představení. Obchůzky masek neměly závazná pravidla a záleželo na vtipu a pohotovosti maškarádů, jaké taškařice budou provádět. Při návštěvách domů se zpívalo, tancovalo, přednášely se vinše, žertovalo se na úkor hospodáře a hospodyně. Masky byly všude pohoštěny, něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovalo veselí a rozpustilost. Maškarády také dostávaly výslužku - peníze, mouku, vejce... Za tuto výslužku chasa pila večer v hospodě.

Masky byly rozmanité a závisely na vtipu a šikovnosti mládenců. Bývalo však i několik masek tradičních. Pravidelně v průvodu chodil medvěd s medvědářem, jinou tradiční maskou byla kobyla a častou maškarou byl Žid s pytlem na zádech. Medvěd strašil malé děti a Žid vyjadřoval nespokojenost s dárky, protože mu připadaly malé. Po průvodu se dále slavilo v místní hospodě, ale pouze do půlnoci, jelikož lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často cizinec v zeleném kabátě.

Masopust vnášel radost do šedivých únorových dnů a stmeloval lidská srdce. Nechceme dělat přesně to co lidé v historii. Je ale dobré udržet z minulosti to dobré. Myslíme proto, že bychom tradiční radovánky mohli obnovit a mohou mít klidně i jinou podobu. Sejděme se ale vždy po čase se starými přáteli, i když se zdá, že nikoho nepotřebují. Radosti není nikdy dost a lidské svornosti také.

Zpracovala: Pavla HaidlovÁ


MASOPUSTNÍ ZVYKY

Víte, že masopust trvá od svátku Tří králů, 6.ledna do Popeleční středy?

Víte, že Popeleční středa připadá na 46.den před Velikonoční nedělí?

Víte, že masopust je období rozverného veselí v období zimy?

Víte, že poslední dny jsou zakončeny maškarním průvodem, tancem, zpěvem a sousedskou koledou?

Víte, že "fašank" ja moravský název pro masopust?

Víte, že jsou speciální masopustní recepty?

Víte, že se při průvodu maškar recitují masopustní říkadla?

Víte, že masopust končí přesně o půlnoci? A kdo tu dobu překročí, ten přijde do pekla?

Zpracovala Blanka Plzenská