Bitvu u Liberce bychom měli dostat do učebnic

Více obrázků 

„Eins, zwei! Eins, zwei! Marsch! Jak držíš tu pušku, loket pořádně ohnout!“ Po ostašovských loukách jsou rozesety skupinky představující pruské a rakouské vojáky z dob Sedmileté války. Nacvičují na rekonstrukci bitvy. „Dril a disciplína, to byl jeden z hlavních atributů tehdejšího výcviku.

Vojáci do úmoru pochodovali, učili se držet a používat pušku, což při její váze přes sedm kilo bylo občas hodně obtížné,“ vysvětluje přísně se tvářící důstojník, jinak člen Klubu vojenské historie z Terezína a pokračuje v udílení rozkazů.

Mísí se tu němčina, čeština i polština. „Jde už o třetí ročník rekonstrukce bitvy u Liberce. Pokaždé je jiná podle toho, jaké kluby sem přijedou. Letos je tu více kanónů, vloni jsme tu měli zase jezdce na koních,“ říká Pavla Haidlová za pořádající Spolek přátel Ostašova.

Pestrobarevné a umně vyšívané uniformy obdivuje na dva tisíce diváků. „Snažíme se o co největší dobovou přesnost, sháníme si sukna, podobu výšivek, všechno je to ruční práce,“ chlubí se Radim Dufek z Královského pěšího pluku č. 26 z Brna. „Předvádíme tu pruské jednotky, které 
v této bitvě Rakušany porazily. Takže vlastně z pohledu místních jsme nepřátelé.“
Bitva u Liberce proběhla 21. 4. 1757 a ostašovští se ji snaží dostat do povědomí současných obyvatel Liberce. „Bitva u Liberce byla největším 
a hlavním milníkem Sedmileté války mezi Rakouskem 
a Pruskem. Je to jedno z témat, kterými se Liberec může prezentovat, přesto se o ní 
v učebnicích skoro nedočtete,“ říká archeolog Petr Brestovanský. „Byla součástí tzv. Prusko-Rakouské fronty. Během ní vpadl do Čech pruský král Fridrich II. a na své ničivé pouti mu rakouské jednotky dokázaly významněji čelit jen u Liberce. Jinak došel bez boje až k Praze. Proti sobě tady stálo přes 32 000 mužů.“
Brestovanský přiznává, že 
i pro něj zůstávalo tohle téma dlouho tabu. „Jenže pak jsme v roce 2011 objevili hromadné hroby vojáků z této bitvy na Nerudově náměstí, kde byl tehdy lazaret. Šlo o jeden z nejlépe zachovaných hromadných hrobů z celé Sedmileté války. Objevili jsme stovky koster. Vojáci nezemřeli jen na zranění v bitvě, ale i na následnou epidemii tyfu, která zachvátila celé město. Začali jsme se víc zajímat, co se tenkrát v Liberci vlastně stalo 
a rekonstrukce bitvy je jedním z výsledků.“

Kromě toho najdete v Ostašově i naučnou stezku mapující průběh bitvy, v Severočeském muzeu jsou 
i nálezy dělových koulí a dalších artefaktů. Jedna koule se našla i v kostele v Ostašově jako závaží na hodinách.

Batthyányho dragouni

Perličkou je, že za rakouskou jízdu bojoval tehdy i 3. dragounský pluk, tzv. Batthyányho dragouni. „To mě dost pobavilo, podle všeho jde o nějaké předky současného primátora. Tak hlavně, že bojovali na naší straně,“ směje se Brestovanský. Podle něj je rekonstrukce bitvy unikátní 
v tom, že se odehrává přesně 
v místech, kde se skutečně válčilo. Opevnění se tehdy táhlo od současného okresního archivu, přes letiště až k bývalé slévárně.

Údolí se ale ve 20. století z velké části zavezlo zeminou při budování letiště. Rovněž název školy Na Bojišti odkazuje na tuto bitvu. Dělové koule létaly na Prušáky z Keilova vrchu až za dnešní lesík Opičák. Některé urazily více než dva kilometry.

Díky bitvě má Ostašov kostel

Ostašov Za útrapy spojené s bitvou u Liberce byli obyvatelé Ostašova odškodněni a ze získaných peněz postavili v centru obce dřevěnou kapli, která byla později přestavěna na zděný kostelík sv. Vojtěcha. V rámci letošních Poutních slavností tu byla představena i obnovená Křížová cesta, která je malována technikou podmalby na sklo. „Před časem se na půdě kostela našel malý balíček, ve kterém byla na skle malovaná neúplná a místy značně poškozená Křížová cesta z roku 1821. Přešla do správy církve a my jsme si vyžádali od arciděkana Jurnečky fotodokumentaci, abychom nechali udělat do kostela repliky," líčí Pavla Haidlová ze Spolku přátel Ostašova.

„Dokonce se nám podařilo najít na Frýdlantsku skla z roku 1880 z jedné staré továrny, abychom se materiálem co nejvíce přiblížili době vzniku podmaleb." Prací na replikách se ujal liberecký grafik Radim Kučera, zabralo mu to několik měsíců. „Zjistil jsem, že ta skla nemaloval jen jeden člověk, ale minimálně další dva až tři spolupracovníci. Bylo tedy velmi těžké zachytit všechny drobné odlišnosti, ať už šlo o perspektivu nebo nestejnou barevnost. Obrázky se navíc nemohly malovat po jednom. S ohledem na techniku podmalby jsem musel pracovat v drobných krocích na všech najednou a kýžený výsledek na druhé straně skla si jen představovat."

Velký problém také představovalo očištění starého skla. „Moderní technologické postupy neměly žádný úspěch, takže jsem musel zkoušet všechny možné i nemožné čisticí prostředky a přitom dávat velký pozor na to, aby to křehké sklo neprasklo." Repliky jsou teď k vidění po stěnách ostašovského kostelíka.